Claude Code jako každodenní nástroj: CLAUDE.md, skills, subagenti a MCP
Praktický pohled na to, jak z Claude Code udělat konfigurovatelného agenta pro každodenní vývoj.
Arpan Patel ve svém článku popisuje Claude Code ne jako lepší autocomplete, ale jako programovatelného agenta, kterého je potřeba postupně nastavovat, směrovat a vybavovat kontextem. Rozdíl mezi příležitostným a každodenním používáním podle něj není jen v tom, kolik promptů člověk napíše. Důležitější je, jestli má projekt připravenou paměť, pravidla, příkazy, skills, subagenty a napojení na externí nástroje.
Claude Code za hranicemi základů
Jedna z hlavních myšlenek zdroje je jednoduchá: Claude Code funguje lépe, když má možnost ověřovat vlastní práci. Boris Cherny z Anthropic podle článku zdůrazňuje, že bez testů, typechecku, lintingu nebo jiného ověřovacího mechanismu je jedinou zpětnou vazbou člověk. Jakmile má agent jasný způsob, jak poznat, že změna funguje, může iterovat samostatněji.
Z toho vychází několik praktických vzorců:
- nejdřív nechat Claude prozkoumat kód, potom naplánovat změnu a až pak psát kód
- u větších úloh používat plan mode, ne rovnou implementaci
- odkazovat na konkrétní soubory místo volného popisu
- delegovat úkol jako inženýrovi, ne vést model krok za krokem jako pair-programmera
- nedovolit agentovi tvrdit, že je hotovo, bez důkazu v podobě testů, výstupu příkazu nebo jiné kontroly
Co je .claude/ a co je CLAUDE.md
Zdroj rozlišuje několik vrstev konfigurace. .claude/ není jeden soubor, ale adresář pro projektové nastavení Claude Code. Může obsahovat například settings.json, definice subagentů, skills, pravidla nebo příkazy.
CLAUDE.md je něco jiného: soubor s instrukcemi, které se načítají na začátku session. Může existovat na úrovni projektu i globálně. Projektový CLAUDE.md popisuje, jak se má pracovat v konkrétním repozitáři. Globální instrukce spíš popisují osobní preference vývojáře.
Podle článku má být CLAUDE.md krátký a praktický. Nemá suplovat dokumentaci celé codebase. Má obsahovat věci, které Claude nemůže snadno odhadnout:
- jaké příkazy používat pro testy, lint a typecheck
- jaký package manager je v projektu standard
- kde mají vznikat nové API routy, dotazy nebo testy
- jaké chyby už Claude v projektu opakovaně udělal
- jaká pravidla se mají dodržet před vytvořením PR
Zajímavý princip ze zdroje je průběžné doplňování pravidel: když Claude udělá chybu, dá se mu říct, aby aktualizoval CLAUDE.md, aby ji příště neopakoval. Tím se z běžné zpětné vazby stává dlouhodobá projektová paměť.
Vedle toho existuje i CLAUDE.local.md. Ten se načítá podobně, ale nemá se commitovat. Hodí se pro osobní poznámky, opakovanou zpětnou vazbu z review nebo vlastní pracovní návyky, které nechcete vnucovat celému týmu.
Dovednosti a subagenti
Skills v Claude Code jsou opakovaně použitelné instrukce zabalené jako složka se souborem SKILL.md. Nejde jen o krátký slash command. Skill může obsahovat instrukce, šablony, příklady, pomocné soubory nebo omezení nástrojů. Hodí se pro úlohy, které se v týmu opakují: třeba psaní handlerů, review diffu, tvorbu testů nebo kontrolu API konvencí.
Patel zdůrazňuje rozdíl mezi commands a skills: příkazy jsou jednoduché markdown soubory, zatímco skills jsou vhodnější pro komplexnější a opakovaně použitelné postupy. Pokud nějaký prompt píšete každý den, je to dobrý kandidát na skill.
Subagenti jsou další vrstva. Běží ve vlastním kontextu a mohou řešit specializované úkoly, aniž by zatěžovali hlavní session. Typický příklad je subagent pro PR review, psaní testů nebo průzkum neznámé části codebase. Praktická výhoda je oddělení kontextu: hlavní Claude nemusí číst desítky souborů, když to může udělat specializovaný subagent a vrátit jen shrnutí.
Denní workflow
Článek popisuje Claude Code jako nástroj, který se nejlépe používá ve workflow, ne jako izolovaný prompt. Například:
- ráno otevřít projekt a zkontrolovat, co se změnilo
- u nové funkce nejdřív použít plan mode, plán případně upravit a teprve potom implementovat
- u bugů nejdřív reprodukovat chybu a nechat napsat failing test
- u větších změn použít více paralelních sessions ve více worktrees
- oddělit implementaci a review do dvou různých Claude sessions
- po větším úseku práce použít compact s jasnou instrukcí, co má zůstat zachováno
Zajímavá je i práce s příkazy jako /goal, /focus, /insights nebo /compact. Nejsou to samy o sobě kouzelné funkce, ale pomáhají řídit dlouhé agentní workflow: nastavit cíl, udržet směr, shrnout stav a neztratit důležitá rozhodnutí.
MCP jako napojení na okolní systémy
MCP znamená Model Context Protocol. Ve zdroji je popsaný jako způsob, jak z Claude Code udělat agenta napojeného na okolní systémy. Bez MCP Claude hlavně čte soubory a spouští příkazy. S MCP může pracovat například s GitHubem, Linear, Sentry, Postgres databází, Figmou, Playwrightem nebo Obsidian vaultem.
To je důležité hlavně proto, že vývojářská práce nežije jen v repozitáři. Kontext je v issue trackeru, error trackingu, designu, databázi, dokumentaci i poznámkách. MCP umožňuje část tohoto kontextu dostat přímo do agentního workflow.
Patel ale zároveň upozorňuje, že není dobré instalovat všechno. Každý další MCP server rozšiřuje seznam nástrojů, nad kterými musí Claude přemýšlet. Praktický začátek podle zdroje dává smysl spíš s několika důležitými integracemi, například GitHub, Context7 a jeden nebo dva nástroje specifické pro daný tým.
Co je na tom zajímavé
Zajímavé na článku není jen seznam funkcí Claude Code. Důležitější je změna pohledu: dobré používání coding agenta není jen o lepším promptu. Je to práce s prostředím, pravidly, opakovanými workflow a ověřováním.
Claude Code se v tomto pojetí chová méně jako jednorázový chat a víc jako systém, který se postupně učí konkrétní projekt. CLAUDE.md, skills, subagenti, MCP a paralelní sessions jsou způsoby, jak tomuto systému dodat strukturu.
Praktický dopad pro vývojáře je jasný: pokud se AI agent používá každý den, vyplatí se investovat do jeho konfigurace stejně jako do build skriptů, testů nebo dokumentace. Samotný model je jen část celé rovnice. Druhou část tvoří prostředí, ve kterém pracuje.